Hezký večer všem,
tak mám za sebou druhý den. Váhu jsem ještě nekoupila, ale chystám se. Dneska mám radost. Skoro všechny semaforky jsou zelené, jen tuky mám vysoko (oranžově). To je ta moje láska k sýrům. Uzeniny nemusím, ale jak přede mne dá někdo kousek sýra, jsem jak Monty z Rychlé roty. Mozek se zamží, ruce se zatřesou a jdu po stopě. Miluju sýr a úplně nejvíc ty tučné, třeba kozí s medvědím česnekem anebo romadur, o Roquefortu ani nemluvím. V minulém životě jsem asi byla myš. (To možná vysvětluje i moji současnou fobii z hlodavců).
Největší problém paradoxně představuje pití. Vypiju tak dva litry denně, ale pořád si to musím připomínat, že musím pít. Ted jsem tedy vymyslela zlepšovák.Půllitr s vodou a kouskem citronu mám pořád na stole. Takhle by to jakžtakž šlo. Jen nevím, co bude, až zase budu trávit celé dny v laboratoři. Asi si budu nařizovat budíka a chodit na picí pauzy.
Druhý problém spojení s pitím je ten, že pořád chodím za záchod. Připadám si už jako průtokový ohřívač a směle  konkuruji kolegyni v osmém měsíci těhotenství. Jsem na záchodě pomalu víc než ona. Ale doufám, že i to se upraví.
Jinak kupodivu nemám ani chutě ani hlad. A jak se dneska vedlo vám?
Hezký večer, Lenka